Na tiskové konferenci se sešli hlavní kouč Patrik Augusta, jeho asistent Robert Reichel a týmový manažer Otakar Černý. K nim se přidal také prezident svazu Alois Hadamczik.

Hrát za národní tým tradičně reprezentovalo jádro evropských talentů, mezi nimiž byli útočníci Matěj Maštalířský, Ondřej Kos, Vojtěch Čihář, Vojtěch Hradec, Jiří Felcman, Adam Novotný a Petr Sikora. Obránci Tomáš Galvas a Vojtěch Husinecký doplnili obranu a jako náhradní brankář byl připraven Jan Kavan.

„Kluci si zaslouží ohromný respekt. Získali velký úspěch, a my jim říkáme, ať si to pořádně užijí,“ usmíval se kouč Augusta.

Jaké mají plány do budoucna? Junioři žijí zářivou érou a s velkým úspěchem mohou usilovat o zlato za rok.

Pod Augustovým vedením dosáhli bronzu na mistrovství světa v Ottawě, čímž prodloužili sérii úspěšných šampionátů. Tým se může pyšnit stříbrem z Halifaxu (2023) a bronzem z Göteborgu (2024) pod vedením současného kouče seniorského týmu Radima Rulíka.

„Každá medaile je pro český hokej nesmírně cenná,“ přidal se Reichel. „Jsem vděčný hráčům za to, co předvedli na ledě i v šatně. Atmosféra v týmu byla jako v roce 1998 a věřím, že si tento úspěch předají další generaci.“

Týmový kolektiv vzbudil velkou pozornost především po čtvrtfinálové výhře 4:3 nad domácí Kanadou, kterou vyřadili už podruhé za sebou brankou v poslední minutě. I přes noční čas a začátek duelu ve čtyři hodiny ráno sledovalo zápas v televizi 250 tisíc diváků.

Po semifinálovém zápase s Američany (1:4) si tým připsal bronzový úspěch v dramatickém duelu se Švédskem (3:2N), který sledovalo půl milionu diváků. Výbornými výkony se prezentoval brankář Michael Hrabal.

„Je to zážitek na celý život, na který nezapomeneme. Bylo to super měsíce takto po kupě,“ říkali junioři, kteří si postupně předávali mikrofon. „Utvořili jsme skvělou partu, která se dokázala semknout. Byli jsme jako rodina, zvlášť proti Kanadě to bylo patrné. Velmi si vážíme podpory a servisu realizačního týmu, který byl neuvěřitelný.“

Medaile už čekají na své místo v vitríně. „Hlavně tam, kde na ně bude hezký pohled,“ řekl Kos.

Na týmu nebylo znát, že by za sebou měli velkolepé oslavy nebo třicetihodinovou cestu do Prahy.

„Ale oslavy byly bujaré,“ dodal Černý. „V hale to trochu ovlivnila finále, pletli jsme se Američanům, kteří byli hned vedle, takže jsme šli na hotel. Naštěstí nikdo nezaspal, vyrazili jsme včas. Pak už to všechno pokračovalo v letadle a autobuse.“

Krátce nato Sikora, jeden z nejsledovanějších členů výpravy, zejména v Kanadě, kde mu věnovali opakovaný potlesk, dodal: „Byly to skvělé oslavy, sice krátké, ale určitě vhodné k našemu třetímu místu, všichni jsme si to užili.“

Sikora vzpomenul na rozruch, Šalého klid oceníme. Kdy se týmu opět podaří přivézt medaili?

Za rok může třínečský útočník dostat novou šanci, jak zvýšit úspěch letošní sezóny. Bude to stále pod Augusta?

„Na to je ještě brzy. Teď mám jen jednu budoucnost a to je, že pojedu s manželkou domů,“ zavtipkoval kouč. „Ale pocit po bronzu neodejde a má práce mne naplňuje dál. Dejte mi ještě chvíli, jsme domluvení s Lojzou, že si ještě sedneme a probereme to.“

Na svazu ale logicky o tuto generaci juniorského týmu je zajem.