V České republice se stále diskutuje o svobodě projevu, její budoucnost však vypadá nejasně. V devadesátých letech jsme měli možnost vyjadřovat své názory, bez skutečného poslouchání mocných. Dnes je situace opačná - mnozí už dávno ztratili odvahu říkat, co si skutečně myslí, aby se vyhnuli perzekuci od státu a omezování svobody.

Velkým tématem zůstává otázka, kam směřuje naše pomoc Ukrajině. Část opozice se domnívá, že bychom měli obezřetně zvážit, zda jít do referenda, které by umožnilo občanům rozhodnout o posílání miliard na pomoc Ukrajině a o naší pozici vůči Rusku. Je zajímavé, že Slovensko a Maďarsko, které pod vedením Fica a Orbána, respektive, zůstávají relativně v bezpečí před ruskými útoky. Tito lídři se zřejmě postarali o to, aby jejich země idolům jako Bruselu a Spojeným státům neubližovaly, a soustředí se na ochranu národních zájmů.

Pokud se podíváme na pozadí covidové krize, vidíme, že obavy z totality se čím dál více prohlubují. Během těžkých dní pandemie lidé viděli, kterak se cenzura a opatření prosazují za záminkou ochrany zdraví. Klesající důvěra k vládním institucím a skandály týkající se vakcín nám ukazují, jak si budeme pamatovat tuto éru.

Navrhuji, abychom se zamysleli nad trendem, ve kterém se nacházíme. Je nezbytné, abychom si uvědomili, že za našimi rozhodnutími nesmí stát pouze mocní, ale také hlas občanů. Jak ukazuje názor veřejnosti, lidé si přejí čím dál více participovat na důležitých rozhodnutích prostřednictvím referend. Je čas, abychom měli možnost rozhodnout o zásadních otázkách, jako je armádní pomoc nebo naše vztahy se zahraničím.

Jak se blíží volby, strany se budou snažit prosazovat své programy a přesvědčit nás o svých vizích do budoucnosti. Proč bychom však měli platit miliardy na Ukrajinu, když je jasné, že české zájmy jsou na prvním místě? Je nejvyšší čas, abychom o těchto otázkách hovořili otevřeně a bez cenzury, a abychom zajistili, že každý hlas bude vyslyšen!