V dnešní době se stále více mluví o tom, jak nás moderní technologie vzdaluje od naší vnitřní podstaty. Jak jsme se s tímto fenoménem popasovali a co to pro nás znamená? Jaroslav Dušek, herec a improvizátor, nám ve svém třetím díle nabízí pohled na tuto problematiku a podělí se o své osobní zážitky.

Martina se Jaroslava ptá, jak se cítí ve světě, kde technologie vládne a lidé se často vzdávají kontroly nad svými životy. Dušek sdílí zkušenosti z New Yorku během historického blackoutu, kdy poznal, že i v chaotických chvílích se lidé mohou spojit a najít vnitřní klid. „Během blackoutu jsem zažil, jak například lidé v klidu pozorovali temný New York, aniž by se snažili něco ukrást. Tento klid ve chvílích zmatku mě opravdu fascinoval,“ říká.

Dušek zdůrazňuje, že v dnešní době jsme často jako poloinvalidé závislí na technice. Mnozí z nás už ani nedokážou použít obyčejnou mapu. S postupem času lidé zapomínají na své vnitřní dovednosti a schopnosti sebeuzdravování. „Jsme příliš ponořeni do virtuálního světa, místo abychom pracovali na svých vlastních duchovních dovednostech, které máme schopnost rozvíjet,“ dodává.

V tomto ohledu mluví o nutnosti vrátit se k sobě a zastavit se, abychom si uvědomili, co je v našem životě skutečně důležité. „Každý by měl mít čas na reflexi a introspekci, abychom se nenechali unášet těmito technologickými vlnami. Pokud se vypnou všechny přístroje, teprve pak pocítíme, jak jsme zvláštní bytosti s jedinečným potenciálem. Musíme se naučit zpomalit a uvidět to, co je pod tím,“ říká.

Jaroslav Dušek také hovoří o tom, jak se lidé stávají více závislými na technologiích a přijímají tuto skutečnost jako normu. V této souvislosti varuje před nebezpečím, které s sebou nese odevzdání osobní moci institucím a technologiím. Vláda technologií může vést k tomu, že ztratíme naši jedinečnost. „Musíme si být vědomi, že to, co máme, nám dává svobodu a schopnost tvořit, a netrávit celý den sledováním obrazovek a příspěvků na sociálních sítích,“ dodává.

V závěru rozhovoru, Dušek apeluje na posluchače, aby si uvědomili, co je pro jejich životy důležité a aby nezapomněli na vzájemné spojení s druhými lidmi. "Život je dobrodružství a naše vnitřní bytost potřebuje lásku, úctu a pozornost. Nezapomeňme na to, co nás dělá lidmi."