V srdci Orlických hor jsme potkali třiašedesátiletou Milenu, hospodskou s téměř čtyřicetiletou praxí. Po smrti manžela jí s provozováním hospody pomáhají děti. Jak sama říká, letošní oslavy příchodu nového roku byly zdaleka nejhorší, jaké zažila za poslední dvě desetiletí.

Milena má v pronájmu hospodu ve Středočeském kraji, která slouží i jako kulturní středisko. V jejích prostorách se pravidelně konají plesy a setkání s místními politiky. „Vždycky to stojí za to, ačkoliv jsme si letos užili trošku jinou atmosféru,“ líčí Milena. Po novoročním 1. lednu 2025 bohužel zůstávají v její hlavě intenzivní vzpomínky na utrápenou Silvestrovskou noc.

„Nikdy neděláme rezervace na Silvestra. Jsme malá vesnice, máme něco kolem osmi set obyvatel. Obyvatelé okolních vesnic to mají podobné,“ dodává. V místním areálu je také hasičská zbrojnice, fotbalové hřiště a dvě hospody, které obhospodařují místní producenti kultury.

Hospodský život

„Znám druhou hospodu u fotbalového hřiště, jsou to mí přátelé. Problém je, že si nemůžu odpustit říkat, co si o tom myslím. Když se lidé opijí, mluví o všeobecném neštěstí. Až příliš často si stěžují, jak je pivo drahé nebo jak jim premiér Fiala nic nedává. Pritom se nikdo z nich nepohne, aby věci zlepšil. Jdou do práce, něco udělají, a pak si sednou do hospody a lamentují,“ komentuje paní Milena.

Na Silvestra připravila stoly, nazdobila je svíčkami a nakoupila občerstvení, ale večer se jí zdálo, jakoby nikdo nechtěl přijít. „V 19:00 jsem seděla v prázdné hospodě a čekala na hosty. Obsluhovala jsem své pocity, když jsem viděla, jak mi odebírají práci,“ říká frustrace, kterou cítila před novým rokem.

Zapomnění nad sklenką

Jednoduše řečeno, její upřímnost měla dopad a hosté se nekonali. Nakonec přišli jen dva staré známé z dětství, se kterými si dala grog a zavzpomínala. „Chodili jsme spolu do školy, známe se přes padesát let. Zatímco ostatní se vyhýbali, oni nebyli ti, kdo by se stěžovali.“

Když se blížila půlnoc, stoly byly stále prázdné, takže Milena se rozhodla zabalit zbytek jídla a jít domů. „První den roku 2025 jsem zavřela hospodu, a teď uvidíme, co z toho vyjde,“ upřesňuje.

Její slova nejsou žádnou omluvou. S blížícím se důchodem se domnívá, že její slova žádného obyvatele nepřesvědčí, a přesto si stojí za svým názorem. Milena nám svým vyprávěním připomíná charakter filmu „Příští bude chytřejší“, ve kterém se zrcadlí drsnost a upřímnost.

„Chtěla bych vidět, jak si ti muži, kteří brečí nad cenou piva, užívají svůj život, zatímco jejich partnerky v domácnosti vzdělávají děti nebo nakupují. Rok od roku je to horší, a já to tak cítím. Každopádně už se nemám odkud ponaučit, až na šílenství daňové politiky,“ dodává se smíchem a srdečně nás zve k návštěvě, až se budeme moci vrátit na Vysočinu.