Umělecký kovář, který nedávno navštívil Vietnam, byl ohromen rychlým pokrokem této asijské země. "Vietnamci se opravdu neuvěřitelně posouvají vpřed. Většina lidí si nedokáže představit, jaký je život mimo turistické atrakce. V Hanoji žije přes 11 milionů lidí a je to fascinující místo," říká kovář na začátku svého vyprávění.

Doprava v zemi je podle něj naprosto rozmanitá a chaotická. "Existuje několik druhů autobusů, od luxusních dálkových s lůžky, až po lokální, kde se vejde mnohem víc než se zdá. Většina lidí zažívá netradiční zkušenosti, jako když se v autobuse nemůže dostat na záchod, a tak se vyměšují během zastávky," dodává.

Na rozdíl od mnoha evropských zemí považuje za velmi pozitivní vlastnost Vietnamu lidskost a pohostinnost tamních obyvatel. "Když jsem ztratil batoh u pagody, mnichové mi řekli, že se to stává často a že ho určitě najdou. A opravdu ho našli," vzpomíná. Podle jeho zkušeností lidé na ulicích jsou ochotni nabídnout pomoc, a když řeknete, že nemáte peníze, většina vám něco dá.

V kontrastu se západními zeměmi, kde by vás za podobnou situaci mohli vyzvat k prokázání prostředků, vnímá Vietnam jako místo, kde lidská laskavost převažuje nad předsudky. "V Turecku by se se mnou asi nikdo nezastavil, a rovnou by zavolali policii," dodává s ironií.

„Zatímco ve Vietnamu lidé skutečně vyjadřují podporu a solidaritu, v některých evropských zemích lidé vyžadují dodržování pravidel až za hranice logiky a lidskosti. Lidé mají pocit, že si to do jisté míry zaslouží, aby je někdo ‚odměnil‘ za dodržování pravidel bez ohledu na jejich životní situaci,“ říká kovář.

Kovář také zmiňuje historické a kulturní souvislosti. "Když jsem viděl, jak jsou lidé ve Vietnamu propojeni, uvědomil jsem si, jak moc se v Evropě ztrácíme mezi těmi malichernými politickými boji, místo abychom se soustředili na to, co je opravdu důležité – na lidi a jejich životy."

Rovněž vzpomíná na zkušenosti z minulosti, kdy se v jiných zemích snažil komunikovat, aby zjistil, jak se lidé cítí. "Když jsem byl v Afghánistánu, viděl jsem, jak se rodina o starého muže postará jako o poklad. Měli peknou souvztažnost, která dnes mnohým chybí. Kde je ta souvislost v naší společnosti? Místo soucitu posíláme lidi do domovů důchodců, jako by to byla jen položka v rozpočtu."

Pokud jde o otázky, které hýbou současným světem, kovář se nevyhýbá ani těm politickým. "Jsme tady na určitém křižovatce. Všichni mluví o tom, jak pomáhají Ukrajině, ale doprava a infrastruktura, které tam posíláme, jsou nástrojem, které může být zneužito. Kde tyto zbraně končí? To jsou otázky, na které bychom se měli ptát," říká rozhodně.

Je přesvědčen, že politici jako Fico nebo Orbán by měli být vzorem pro skutečné vůdce, kteří se dokážou postarat především o své lidi. "Podívejte se na situaci s vakcínami během pandemie COVID-19. Ti, co mají peníze, dostali vše jako první. Musíme být na prvním místě, aby nás ostatní lidé následovali," dodává na závěr s vášní.

Umělecký kovář z Rokycan tedy volá po změně. "Musíme se zaměřit na to, co je důležité, a ne na politiku, která je odtržená od reality. A pokud se nenecháme vyrušit, mohli bychom se všichni poučit z toho, co Vietnamci mají na srdci, a více si vážit jeden druhého."