Na prahu nového roku se politická scéna v České republice zahalila do nové mantry: Češi se mají dobře, jen si to jaksi neuvědomují. Prezident Petr Pavel v novoročním projevu poukázal na to, že hlavní výzvou, jíž čelí český národ, není přijetí eura, ale spíše vnitřní problémy, jako je rostoucí ekonomická diferenciace mezi jednotlivými regiony.

Podle posledních dat Eurostatu mezi lety 2021 a 2023 přibylo v Česku zhruba 100 tisíc lidí, kteří se potýkají s vážnou materiální a sociální deprivací. Tento alarmující trend potvrzuje, že zatímco se část populace může těšit na ekonomický růst, značná skupina obyvatel nadále zaostává.

Otázka zní, zda má Česko přijmout euro jako svou měnu. Statistická data naznačují, že reálný růst české ekonomiky stále pouze stagnuje, což podporuje názor, že euro by samo o sobě nemuselo znamenat zlepšení ekonomické situace pro všechny. Například Slováci, kteří euro již mají, vykazují mzdový náskok za Německem, ale i tak se zdá, že efektivní růst mezd má jiné příčiny než pouze měnovou unii.

Samotná eurozóna nezařídí prosperitu. Aby se Češi zbavili své skepse, je nutné zaměřit se na systémové změny jako jsou reformy školství, podpora podnikání, investice do zdravotnictví a infrastruktury. Tyto oblasti, ve kterých zdá se, že se situace nelepší, tvoří skutečné překážky na cestě k lepšímu životnímu standardu.

Na financování veřejných služeb má vliv i sporný státní rozpočet, který se potýká s deficitem přes 40 miliard korun. Podle analytiků významných bank, jako jsou JP Morgan a Citigroup, nelze očekávat ani dvouprocentní růst ekonomiky. To by mohlo znamenat, že české veřejné rozpočty se ocitnou na křižovatce.

Co tedy čeká Česko? Politici by měli spíše upnout svou pozornost k domácím úkolům než-li se nadále zabývat mýtami o euru jako spasiteli. Reforma vzdělávání, zlepšení dostupnosti bydlení a podpora inovací mohou mít mnohem větší přínos než samo přijetí eura.