Kdo říká, že cesta k úspěchu začíná na univerzitě? Tento fascinující příběh studenta, který se v sedmnácti letech zaměřuje na replikaci lidského vědění pomocí umělé inteligence, je důkazem, že znalosti a ambice mohou prorazit i v raném věku.

Od malička jsem měl vášeň pro fyziku a vědu. Můj příběh začal na základní škole, kde jsem se postupně dostal k online kurzům prestižních univerzit, dostupným na YouTube. Ty mi pomohly vytvořit silný základ v matematice a fyzice. Společně s kamarády jsme měli ambici postavit kvantový počítač, avšak projekt ztroskotal kvůli nedostatku financí. S kamarádem jsme však navázali cenné kontakty s laboratoří na Univerzitě Palackého, což mi otevřelo dveře ke spolupráci na výzkumu iontových pastí a vývoji softwaru pro řízení laserů v kvantových experimentech. Na této práci hodlám pokračovat v únoru 2025 na univerzitě v Curychu.

Kromě fyziky se věnuji také umělé inteligenci. První verze ChatGPT mě naprosto nadchla. Fascinovalo mě, jak je možné čerpat z nekonečného množství informací a poznání dostupných online. Hlavně díky svému zájmu jsem se připojil k týmu na ČVUT CIIRC, kde pracuji s doktorandem na projektu zaměřeném na rozpoznávání objektů pro robotiku.

Naši roboti se učí rozpoznávat objekty v 3D databázi na základě fotografií, což jim umožňuje vypočítat rozměry a provádět manipulaci s těmito objekty. Můj další projekt, který byl součástí programu „Otevřená věda“ ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, se zabýval segmentací řídících toků.

Kromě toho jsem zapojený do dvou projektů s Kalifornskou univerzitou v Berkeley. V prvním projektu zkoumáme, jak umělá inteligence porovnává s lidským mozkem při chápání 3D struktur. Z dosavadních výsledků vyplývá, že úspěšnost umělé inteligence dosahuje 44 % oproti 78 % u lidského mozku. To nás motivuje zkoumat, co stojí za tímto rozdílem a jak se učíme.

Druhý projekt se zaměřuje na schopnost umělé inteligence porozumět dlouhým videím, jako jsou například seriály, což může být klíčové pro vývoj humanoidních robotů, kteří budou interagovat s lidmi v reálném světě.

Přestože vidím obrovské příležitosti, mám i obavy. Umělá inteligence by mohla napomoci k lepšímu porozumění naší existenci, ale musíme být opatrní v tom, jaké aplikace vyvíjíme. Budoucnost nabízí mnoho možností, ale i rizik.

Žiji normálním životem studenta a mám štěstí, že moje škola, Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium, mě podporuje a dává mi prostor pro rozvoj. Díky podpoře ředitele Radka Sábla jsem v loňském roce získal třetí místo v soutěži Tech Talent, což mi otevřelo nové příležitosti.

Ve svém volném čase se kromě vědy věnuji sportu, například bojovým uměním. Mám jasné cíle, ale také se realisticky dívám na možné překážky. V létě jsem měl možnost přijet na univerzitu v New Orleans, ale bohužel mi bylo ještě osmnáct a nemohl jsem zůstat na koleji, což mě mrzelo, ale naučilo mě to vytrvalosti.

Spolupráce s Matyášem Boháčkem na vývoji aplikace pro výuku znakového jazyka pomocí umělé inteligence mě naučila, že úspěch přichází s každou zkušeností a odvahou. Myslím, že v Česku je mnoho talentovaných lidí, jen se potřebují o sebe lépe postarat a začít usilovat o své sny. Věřím, že úspěch není jen o vzdělání, ale také o odvaze následovat své ambice.